23. – 24. 7. 2011, Bolevák
Za posledních 10 let jsem nedostala důvěru společnosti. A teď tohle… napsat článek o Vánočce. Jak to pojmout: Vítr z jihojihovýchodu se změnou o 43,8 stupňů,… stížnost na středoevropské počasí v tomto období… pochválit rozhodčí a obsluhu baru? Asi ne, kromě baru tomu mnoho nerozumím.
A nebo se vydat právě tímto směrem?
Pro mě závod začal projetím D1, busem. A přestoupením do auta k Mícovi a jeho děvčatům, v Praze. Po prvotních informacích, že se snad nedodržují tradice, jsme nakoupili zásoby a zaplakali nad Řánem, který v panice raději ani nevyjel. A tím to začalo… šťastné a veselé… v autě voní rum… my pijeme obouruč… a hlavně rychle, do Plzně to není daleko. Otevřená brána loděnice, povolit popruhy, přemístit na bar a pokračovat ve fajn náladě. Jak dlouho nebyly závody? „Hele, tebe jsem dlouho neviděla.“ Decibely duněly…
… a ráno bylo krušné. Postavila se loď, přihlásilo se Trpcovi… datum závodu? „O vánocích, vole.“ Nástup, start… upadnutí do vody… uvázání provázku… druhý start minutí dvou bójek ze čtyř, ještě jedna rozjížďka. Pauza na čočku. A pak ještě tři, ze kterých si pamatuji jen to, že se mi podařilo uřvat Mint boat až se cvakli. Ozdobený stromeček venku, řízek a bramborový salát na baru, fotky ze dne na plátně, barevná muzika na stropě, balónky všude a ohňostroj na Ostende.
A zas ráno. Vánočka. Čaj. Bezvětří. „… a teď nějakou historku z vody… ???… „Dejte mu talířek ať nedrobí.“… “To je jak doma!“; „Klára řekla, že by na startovku šla, ale nechápe co znamená vytáhnout péčko.“… „ To, že by mělo začít foukat.“… a co ta historka z vody???… .
Kupodivu jsme se všichni na povel zvedli a odjeli ještě dvě rozjížďky. Zabalit, uklidit, poplatit. Nástup a domů. A za půl roku znovu, s tou druhou rodinou.
Lída, Brno
P.S.: mám tu ještě pár nezařaditelných poznámek v mém zápisníčku: skleněný banán – asi rodinná výchova; vytahané cecíky psa manželky kamaráda – bez komentáře; a slovo uhyň, které se ozvalo z vedlejší lodi při závodě.
Přílohy a odkazy: