30. 6. – 2. 7. 2012, Černá v Pošumaví, Lipno
Ondra Labuda již ve svém článku stihl popsat jak nám na Lipně bylo krásně. Proto se zaměřím spíš na jachtařskou část. Závod o Krále Šumavy má bohatou historii. Všem nám trochu zkazil iluze ředitel závodu. Na nástupu jsme dostali velice barvitý výklad o tom, že nezávodíme o žádný cenný titul, ale pouze o cenu nějakého pašeráka z druhé světové války, který dnes s největší pravděpodobností dožívá v Chicagu. Inu i dětské představy musí někdy skončit…
A teď už k závodění. Ondrův největší dojem z prvního závodu byl, že se poprvé v sezoně nekoupali. To pro mě to byl dojem naprosto opačný a to první koupanec v sezoně, který nás z třetího místa srazil na dvanácté. Každý den není posvícení a stejně… Nechci být žádný pašerák…
Celý závod jsme se s mým dlouholetým kormidelníkem Jirkou Parůžkem pohybovali na špici závodního pole. Člověk má hned jiné zážitky, když bojuje v první pětce, kde krom čistého větru může počítat i s trochu jiným závoděním – bez zbytečného vyvážení a se soupeřením na těch pravých místech – tam, kde vás ostatní okamžitě nedojedou! Dvakrát jsme přišli u medailové umístění až kousek před cílem. Máme se ještě co učit abychom v této „high society“ dokázali podržet nahnutý výsledek až do cíle. Celkový dojem ze závodu byl ovšem velice pozitivní a konečné šesté místo z 27 zúčastněných znamenalo už třetí zopakování našeho nejlepšího pohárového výsledku.
Nemůžu nakonec nezmínit dojem ze sobotního jachtingu, kdy jsme šli na vodu až někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne. V přicházející bouřce jsme odjeli jednu rozjížďku, ale ta pro mě osobně představovala nejlepší jachting za dlouhou dobu. Sluníčko, vítr 6-8 m/s, teplota okolo 30 stupňů. Jeden z těch dnů, pro které jachting všichni děláme… 🙂
Vašek Huk